Literární soutěž

Literární  soutěž  5. tříd  2013/2014

     V prosinci proběhla v 5. třídách tradiční literární soutěž. Celkem 39 žáků napsalo vyprávění na téma Můj nezapomenutelný zážitek.

1. místo:  Kristýna Matušková - 5. A

Setkání s laní

     Bylo to v srpnu o prázdninách, když jsem s rodiči a mladším bratrem byla na dovolené na Slovensku. Ubytováni jsme byli v Tatranské Lomnici. Počasí bylo hezké, a proto jsme chtěli co nejvíc času trávit na procházkách.

     Jednoho rána jsme vyrazili na dlouhou túru na Skalnaté pleso. Když jsme po náročném terénu došli na vrchol, byli jsme celí uchvácení. Rodiče nám sdělili, že po krátkém občerstvení pokračujeme dál na Hrebienok. Odtud jsme sjeli do Starého Smokovce zubatkou. Zpátky do hotelu jsme se museli dostat vlakem, ten nám ale přímo před nosem ujel. Nakonec jsme jeli taxíkem.

     Toho dne jsme si udělali výšlap jedenáct a půl kilometru dlouhý. Když jsme se vraceli do hotelu, na pět kroků od nás jsme se potkali s laní. Byla velká a hezká a mamka s taťkou nám řekli, ať jdeme k ní a oni že nás vyfotí, abychom měli památku.

     Výlet se nám moc líbil. Navečer po večeři jsme šli do kavárny a tam nám řekli, že jsme měli štěstí, že jsme nepotkali medvěda.

2. místo:  Adam Linda – 5. A

Ještěrčí vajíčka

    Jednoho dne o letních prázdninách bylo krásné počasí, a proto jsme se s taťkou dohodli, že se pojedeme vykoupat na pískovnu. Sbalili jsme si věci a vydali se na cestu.

      U pískovny jsme si vyhledali dobré místo. Potom jsme se vykoupali, a když jsme šli zpátky k autu, najednou mi tatínek pověděl: „Podívej se, támhle v písku jsou nějaká vajíčka, nejspíš hadí. Vezmeme je domů a dáme je do tepla.“ Prozatím jsme je vložili do kbelíku a přidali tam písek. A jeli jsme domů.

     O měsíc později se z vajíček začala líhnout mláďata. Bylo pro nás veliké překvapení, když z vajíček vykoukly malé ještěrčí hlavičky. Když se všechny ještěrky vyklubaly, dali jsme je na skalku.

2. místo:  Natálie Kolářová – 5. A

Lyžování

     V pololetí jsem dostala celkem hezké vysvědčení, a proto mě strejda Olda vzal o jarních prázdninách za odměnu lyžovat na Kramolín. Když jsme tam dorazili, koupili jsme si lístky. Vyjeli jsme lanovkou nahoru a domluvili se, že každý pojede jinou trasou.

     Rozjela jsem se. Celou cestu jsem v pohodě zvládla. Dojela jsem na konec sjezdovky a čekala na Oldu. Ten však stále nepřijížděl. Začínala jsem se už docela bát, jestli se mu něco nestalo. Pak jsem si řekla, že se popojedu podívat pod ten kopec, kde jel on, ale nebyl tam! Přestalo mě to čekání bavit a řekla jsem si, že tedy vyjedu nahoru a tam počkám. Dojela jsem k lanovce a strejda tam stál.

     Přijela jsem až k němu a naštvaně jsem se zeptala: „Kde jsi byl?!“ Strejda se smál: „Vždyť jsme se měli sejít nahoře u restaurace!“ „Aha,“ smála jsem se. Potom jsme zase jeli nahoru. A při dalších cestách už jsem věděla, kde se máme sejít.

     Od té doby, vždycky když jedeme na Kramolín, si ze mě strejda dělá legraci a říká: „Nezapomeň, kde se máme sejít!“

3. místo:  Daniela Piklová – 5. A

Odpařená sůl

     O prázdninách jsme jeli na dovolenou do Řecka na ostrov Kréta. Předposlední den jsme plavali s mamkou a bratrem na malý ostrůvek v moři.

    Doplavali jsme na něj a bratr řekl: „Já jdu ostrůvek prozkoumávat.“ Mamka se mě otázala: „Proč nejdeš s ním?“ Já jsem jí odpověděla: „Ten ostrůvek má moc ostrých kamenů.“

     Když jsme chtěli plavat nazpátek, mamka zavolala na bratra: „Ládíku, pojď sem!“ Bratr přiběhl a ukazoval nám dlaň plnou bílých krystalků. Zeptala jsem se ho: „Co je to?“ Mamka řekla: „To je odpařená sůl.“ Všichni jsme ochutnali a skutečně to byla sůl.

     Když jsme doplavali na břeh, šli jsme k bazénu, kde na nás čekal táta.

3. místo:  Anna Košinová – 5. A

Havárie na bobové dráze

     Vloni o prázdninách jsme se se svým strýcem z Ameriky jeli podívat do Českého Krumlova. Projížděli jsme kolem lipenské bobové dráhy. Bylo krásné počasí, a proto jsme se rozhodli sjet si na ní.

     Usedli jsme do bobů a nechali se vytáhnout na kopec. Protože jsem na bobové dráze rok a půl nejela, myslela jsem si, že bob dole sám zastaví. Řekla jsem si: „Hurá dolů!“ Jela jsem dolů plnou rychlostí a narazila jsem do odstavených bobů. Vyletěla jsem, udělala tři kotrmelce ve vzduchu a dopadla na zem. Dopadlo to dobře, jenom s boulí na hlavě.

     Když přijel taťka, pán – obsluha bobové dráhy, strnule řekl: „Vaše dcera se vám podruhé narodila.“ Po chvíli se mi začala motat hlava a zvedal se mi žaludek. Pak to naštěstí přestalo a bylo mi zase dobře.