;)
Literární soutěž žáků 5. tříd
proběhla tradičně v prosinci. Zúčastnili se jí 43 žáci obou pátých tříd. Vyprávěli vlastní zážitek, na který nezapomenou. Nejlepší autoři byli oceněni a jejich práce zveřejněny.
D. Velserová
1. místo: Pavel Košina, 5. A - Jak taťka tahal ondatru z vody
To jsme jednou chytali ryby na rybníku Svět. Bylo slunečno a ryby braly jenom malinké.Po dvou hodinách za námi přišel taťka. „Jak vám to jde?“ My jsme pravili, že nic velkého nebere, ale že se bavíme chytáním malých běliček, které berou jako divé. Taťka pravil, ať mu půjčím prut, že si taky nějakou chytí. Prut jsem mu půjčil a on už nahazoval. Chvilku jsme čekali, ale pak se splávek potopil a byla tam! Chvilka souboje a pak už jsme viděli její černý hřbet. Teda pardon, spíš kožich, byla to ondatra!
Pohybovala se prudkými pohyby ze strany na stranu a vynořovala se a zase šup! pod vodu.
Po další chvilce zaplula do své nory a my jsme museli vlasec ustřihnout, aby se jí nic nestalo.
2. místo: Tereza Kamišová, 5. B - Zlomený nos
Ahoj, jmenuju se Tereza a budu vám vyprávět o mém zlomeném nose.Začal normální, poklidný školní den. Už nevím, jaká to byla hodina. Šli jsme na tělocvik a měli povoleno hrát na babu a různě běhat. Já a moje kamarádka Venda jsme hrály na babu. Bavilo nás to, lítaly jsme po tělocvičně. Venda mě zrovna honila, ale já narazila do spolužáka Luboše. Všichni se hned běželi podívat, co se stalo. Nemohla jsem dál v honičce pokračovat a z nosu mi tekla krev.
Když jsem přišla domů (naštěstí mě mamka kamarádky Anetky vzala autem), měla jsem nos rozpláclý a velkou bouli na hlavě.
Jeli jsme k paní doktorce a ta nás poslala do Českých Budějovic. Velmi špatně se mi dýchalo a až po několika vyšetřeních se ukázalo, že mám zlomený nos. Musela jsem jít hned na operaci.
Po probuzení jsem měla na nose bílý klaunský nos. Než mě odpoledne pustili domů, musela jsem ještě na vyšetření.
Nakonec mi z nosu vytáhli dlouhé tampóny. A pak už jsem mohla pomalu začít chodit do školy.
3. místo: Karel Šnokhous, 5. A - Zmije!
Každé prázdniny jezdíme na chatu ve Františkově. Toho dne bylo moc hezky, tak jsme se rozhodli, že půjdeme dolů k řece Dračici na ryby.Sestra vzala prut, táta návnady a já háčky. Lovili jsme okouny. A pak najednou táta řekl: „Vidím hejno malinkých rybek!“. Šli jsme se kouknout. Chtěli jsme je chytit do rukou, ale nešlo to, proto jsme řekli sestře, aby došla pro kyblík. Taťka byl ve vodě a já jsem se koukal na rybky. A vtom na mě táta zavolal, abych skočil do vody, ale já nevěděl proč, co se děje.
Koukl jsem se proto za sebe a uviděl jsem zmiji! Byla stočená do klubíčka, hlavu měla vztyčenou a už se připravovala k útoku. Táta mě popadl a postavil do vody.
Potom sebral dlouhý klacek, který ležel opodál, zmiji na něj nabral a hodil na protější břeh do křoví. Já se sestrou jsme při cestě domů těžce oddechovali.
3. místo: Petr Školka, 5. A - Nehoda na pile Lipnice
Jednou mi mamka řekla: „Peťo, dones Slávovi na pilu čtyři piva.“ Dobře, vzal jsem čtyři piva a šel. Ale když jsem byl už u pily, přiběhla za mnou moje fena Besinka a dál šla se mnou.Došli jsme na pilu, ale nikde nikdo. Volal jsem: „Slávo, Slávo, nesu ti ty čtyři piva!“ Nikdo se však neozýval, a proto jsem chtěl jít pryč, když vtom: „Haf, haf, haf!“, vyběhne další fena, která hlídá pilu. Je to chrt a jmenuje se Nela. Každého má ráda, je to mazel, ale jak uviděla Besinu, běžela k ní, protože Besina je menší a navíc je to bígl – jezevčík. Oběma fenám se zvedla srst a začaly se očuchávat, aby zjistily, kdo je fena a kdo ne. Na mé neštěstí byly obě feny, a tak se porvaly. Besinka se ani nehnula a Nela ji držela pevně v zubech.
Najednou se za mnou objevil velký stín, byl to Sláva a odtrhl je od sebe. Děkoval jsem mu, dal jsem mu ty čtyři piva, on mi je zaplatil a pak jsem šel se zdravou Besinkou domů.