;)
V prvním prosincovém týdnu proběhla v 5. třídách tradiční literární soutěž na téma "Zážitek, na který nezapomenu". Zúčastnilo se jí 39 žáků.
D. Velserová
1. místo - Běla Klimešová, 5. B: Sen
„Padám, padááám, padáám…!“ A nic, nic se neděje. Všude byla černočerná tma, nejspíš jsem byla u vody či co, v té tmě nebylo vidět, jestli můžu jít dál. Udělala jsem jeden krok, jako kdybych stoupla do bahna a ozvalo se takové nechutné „čvacht!“. Nevěděla jsem, na čem stojím, proto jsem se sehnula s úmyslem dotknout se země. Místo toho, abych ucítila bahno nebo něco takového, dotkla jsem se mechu promočeného vodou. Vždyť je to rašeliník!Najednou něco hrozivě zařvalo! Strašně jsem se lekla a rychle jsem se zdvihla. Nečekala jsem na nic, tak jsem byla vyděšená. Utíkala jsem rovně bez ohledu na to, že se mohu každou chvíli propadnout. Běžela jsem dost dlouho, ty zvuky se ozývaly pořád za mnou. Najednou jsem se jednou nohou propadla! Propadla jsem se asi po koleno. Nohu se mi nedařilo vyndat! Chvilku jsem ještě tak stála, když tu vidím to, co vydávalo ten křik! Byl to jen obyčejný pták!
S odlehčením jsem si oddychla. Ale co moje noha v rašelině? Ještě jednou jsem se ji pokusila vyndat. Ale ona mi ještě víc zapadla. Propadala jsem se hlouběji, hlouběji, hlouběji…
S trhnutím jsem se probudila. Rozhlédla jsem se a ještě chvíli trvalo, než jsem si uvědomila, že to byl pouhý sen.
2. místo – Kristýna Klabouchová, 5. A: Krást se nevyplácí
Jednou, když jsme jeli na chatu k rybníku Komorník péct prase jako ostatně každý rok, vzal s sebou strejda svého psa Arana. Aran je opravdu velký zloděj.Večer jsme seděli u ohně, babička si upekla klobásu a nechala ji ležet na lavici, protože si šla pro chleba. Ale když se vrátila, klobása už byla pryč. Ráno se připravovalo prase na oheň. Všimli jsme si, že Aran běží k vodě na lávku a nese nějakou tašku. Rychle jsem se sestřenicí za ním k vodě utíkala. U vody jsme zjistily, že v té tašce je čerstvý chleba, ale už bylo pozdě. Aran se do něj s chutí pustil. Ale měl prostě smůlu, byl na kraji lávky a chleba mu spadl do vody. Ovšem Aran se nevzdal, rozběhl se a do vody pro chleba skočil. My jsme se sestřenicí neudržely a začaly jsme se smát.
A tak to skončilo tím, že jsme musely jet na kolech do Strmilova pro jiný chleba.
3. místo – Pavel Kalma, 5. B: Výlet na Suchý vrch
Loni o prázdninách jsme se jako každý rok vydali s babičkou, dědou a mamkou do naší malé chaloupky v Orlických horách. Asi uprostřed prvního týdne pobytu jsme se rozhodli, že podnikneme výlet na rozhlednu Suchý vrch.V určený den ráno jsme sbalili svačiny, nasedli na připravená kola a vyjeli na výlet. Nejdříve se nám cesta zdála lehká, ale čím víc jsme se blížili k cíli, tím víc cesta stoupala. Konečně jsme dojeli nahoru.
Když jsme vyšlapali 117 schodů, naskytla se nám nádherná podívaná. Naše lesy, hory, a protože je to jen kousek od polských hranic, viděli jsme také hory, které náležejí Polsku.
Cesta dolů byla prima. Trvala půl hodiny, nemuseli jsme šlapat. Výlet se mi moc líbil a rád bych si ho zopakoval.
Mimořádné ocenění – Jakub Hudský, 5. A: Jak jsem překonal strach
Když jsem byl s mamkou a babičkou v Itálii na dovolené, šli jsme se podívat hned druhý den do aquaparku. Byl velký a plný různých atrakcí, bazénů a tobogánů.Některé ty tobogány byly malé, jiné velké, rovné nebo točité. Nejvíce se mi líbil jeden, který se sjížděl na zvláštních pneumatikách.
Našli jsme si prima místo pod palmových slunečníkem, odkud to bylo k tobogánům jen malý kousek. Chvíli jsem z bazénu tobogány zálibně pozoroval. Vedle mne si hrál kluk, který se taky bál. Domluvili jsme se, že svůj strach překonáme. A dokázali jsme to!
Rád na tyto chvíle vzpomínám, protože moje mamka na mě byla pyšná.